Uvážíme-li kvalitu kočičí čistoty, přítulnosti , trpělivosti, důstojnosti a odvahy, které jsou kočkám vlastní - ptám se vás, kolik z nás by dokázalo být kočkou ? Mimochodem , rozhovoříme-li se o kočkách , je téměř nemožné,abychom byli považováni za osobu zcela normální.
Setkala jsem se s řadou myslitelů a řadou koček , ale moudrost těch druhých... je nesrovnatelně větší.
Čas nikdy nevymaže vzpomínky na dobrou kočku, stejně jako žádný kartáč nevyčeše všechny její chlupy z pohovky.
Kočičí mnukání je jako srdeční masáž.
Kočky sou velcí sobci . Pozná se to podle času, která věnují osobní hygieně.
Psi jsou zcela jiní. Jejich představa osobní čistoty je vyválet se v mrtvé rybě.
Kdybychom se ke každému, koho potkáme, chovali se stejnou něžností, kterou zahrnujeme kočku - také by předli.
Když něco udělá kočka, říkáme tomu instinkt. Když stejnou věc ze stejného důvodu udělá člověk - říkáme tomu inteligence.
Kočičí sluch je vyvinut tak, aby umožnil lidský hlas jedním uchem přijmout a druhým vypustit ven.
Naše postavení v nebije určeno tím, jak se zde na zemi chováme ke kočce. Jsou dva způsoby , jak si oddechnout od bídy života
- hudba a kočky.
Jen málo případů, potěší srdce více , než uvítaní kočky.
Většina koček chce dovnitř, když jsou venku naopak - často oboje na jednou.
Čas strávený s kočkami není nikdy promarněný.
Kočky jsou velice choulostivá stvoření a jsou náchylné na spousta nemocí, nikdy jsem ale neslyšela o kočce, která by trpěla nespavostí.
Ženy a kočky si vždycky prosadí své. Muži a psi by se stím měli vyrovnat a přestat se tím nervovat.
( čerpáno z netu )
